Projekty zahrnující veřejné plánování se vždy vztahují ke konkrétnímu místu, konkrétním lidem. Nejedná se o expertní přístup řešení problému „shora“, ale podněty k řešení vychází od lidí, kteří v místě žijí, znají ho a používají. Komunitní projekt nikdy nelze dopředu do puntíku naplánovat, musí vycházet z potřeb a možností daného místa. Z toho vyplývá intenzivní zapojení místních lidí, organizací, radnice i relativně vyšší časová náročnost při zpracování projektu. S tím souvisejí i vyšší náklady na pořízení projektu (ve srovnání s „expertní“ cestou). Dlouhodobé zahraniční zkušenosti i zkušenosti v ČR však ukazují, že vynaložené úsilí a finanční prostředky se později vrací. Probuzením zájmu o místo, upravenou plochu, u místních obyvatel se často snižuje riziko vandalismu a náklady na údržbu. Výsledkem bývají dlouhodobě kvalitnější projekty, reagující na skutečné potřeby a požadavky lokality. Lidé si „svého“ místa váží, chrání je – poměrně dobře funguje systém sociální kontroly a leckdy dochází i k oživení sociálních vazeb mezi obyvateli.

Propagace

Zkušenosti ukazují, že jen stěží lze přizvat veřejnost k řešení projektu, který není v obecném povědomí, není vnímán jako aktuální problém. Je vhodné, aby se téma otevřelo v rámci města, obce – např. články v místním tisku, (o historii místa, plánech radnice, pozvánka na plánované setkání s veřejností, anketa….); spolupráce se školami a zájmovými sdruženími (např.dětské výtvarné soutěže…), odkud se informace „o daném místě“ rozšíří dál; webová diskuse o současnosti místa …. Vždy je dobré použít metody v místě obvyklé.

Projekt by v povědomí lidí měl také získat jasnou image (logo projektu, zajímavý výstižný název, jednotná grafická úprava plakátů/letáčků…)

Koordinace

Předchozí odstavec může působit náročně a komplikovaně. Mnohé se však zjednoduší rozdělením rolí a úkolů – sestavením „pracovního týmu“ z odborníků (projektantů) a místních lidí (znalost místa, vazeb…) Většinou velmi dobře funguje spolupráce s dětskými, mládežnickými organizacemi a sdruženími seniorů.

Nabízíme zkušenosti, jak takový tým sestavit a jsme schopni koordinovat jeho práci, sestavit časový harmonogram projektu…

Setkání v terénu – informační, „průtokové“

Setkání s lidmi přímo v místě plánovaných úprav (případně v rámci jiné veřejné akce) je možností, jak oslovit široké spektrum lidí, kteří by na setkání „pod střechou“ třeba nepřišli. Jednak napomůže sběru názorů a námětů k danému problému, zároveň je možností lidi na pracovní setkání pozvat.

Setkání může mít formu celodenního/půldenního informačního stánku, výstavy historických fotografií daného místa, dětského kreslení na chodníku…

1.veřejné setkání – pracovní

Jedná se zpravidla o 2-3 hodinové setkání (může však mít i formu půldenního workshopu), kdy se lidé aktivně zapojují do vytváření budoucího návrhu. Jde zejména o sběr nápadů a námětů. V této fázi nejsou představovány žádné varianty uvažovaných řešení, aktivita je na straně účastníků setkání. Je mnoho různých metod jak s veřejností pracovat – mělo by se jednat především o tvůrčí práci v pracovních skupinkách. Velice důležité je osobní setkání lidí s protichůdnými názory – diskuse a hledání společných řešení.

Výsledkem je velmi dobrá analýza místa, založená na zkušenostech jeho uživatelů, zároveň však také probuzený osobní vztah lidí k místu, které mají možnost svými rozhodnutími ovlivnit. Výstupy z prvního setkání slouží projektantovi jako podklad (zpřesněné zadání) pro jeho další práci. Projektant by měl být přítomen na celém setkání.

2.veřejné setkání – představení (variant) řešení, připomínkování

V této fázi má hlavní slovo projektant, který představí své řešení, případně ve variantách. Řešení by samozřejmě mělo reagovat na výsledky prvního veřejného setkání. Je třeba pečlivě vysvětlit kde a proč nebylo možno brát ohledy na požadavky veřejnosti (technické řešení, památková ochrana, bezpečnostní předpisy….) Výsledkem by mělo být jednak porozumění předkládanému řešení ze strany veřejnosti, jednak zodpovězení otázek projektanta (výběr varianty, upřesnění…).

Veřejné představení projektu

Jedná se o představení výsledného řešení, nastínění dalšího postupu, časového plánu apod. Může opět proběhnout formou veřejného setkání nebo jako článek v tisku, veřejnou výstavou apod. Nejvhodnější forma se většinou ukáže z reakcí účastníků 2. veřejného setkání.

realizace

U projektů do nichž je od samého počátku aktivně zapojena veřejnost je nutné dbát na realizační část. Přestože se může celkově jednat o projekt velmi dlouhodobý, je potřeba počítat s tím, že nějaká viditelná odezva na úsilí veřejnosti musí přijít v relativně krátké době po představení finální varianty. (Může jít o drobný, ale viditelný zásah, např. osazení nových laviček, výsadba stromů, oprava/vybudování altánu…) Pokud se tak nestane, ztrácí radnice důvěru veřejnosti („Něco jsme vymysleli, naplánovali a zase se vůbec nic nestalo!“) a velmi špatně se navazuje jakákoli další spolupráce.

stavba s veřejností

Stavba s veřejností je možností, jak obyvatele do celého projektu ještě více zapojit (velmi prohlubuje osobní vztah k místu) i možností jak zúročit zvýšené náklady vložené do veřejného plánování. Dobrovolnická práce při výsadbách zeleně, likvidaci náletů či skládek, pomoc při osazování mobiliáře, zakládání šlapákových pěšin apod. dokáže snížit rozpočtové náklady na celkovou realizaci díla.

Organizace „stavebního odpoledne či víkendu“ není zdaleka tak složitá, jak by mohla na první pohled vypadat. Ze strany veřejnosti bývá společná stavba přijímána velmi kladně, napomáhá vzniku místa, kam se lidé rádi vrací.